Haas - střípky historie zbraní a střeliva doposud nepublikované



Rámeček na náboje .30-06 Springfield

Po celá staletí usilovali konstruktéři zbraní dosáhnout co nejvyšší rychlost střelby. Vznikaly různé, mnohdy až kuriózní zbraně. Obrat v konstrukci zbraní a střeliva nastal v 19. století vynálezem bezdýmného střelného prachu a zpracováním oceli. A tak už v druhé půli 19. století se objevují první automatické a poloautomatické zbraně. První světová válka spustila překotný vývoj ve všech oborech. Po jejím skončení zbrojní výroba stagnovala, ale nástupem fašismu se opět rozbíhala.

Ve Spojených státech amerických se také řešila otázka pěchotní samonabíjecí pušky a to už v letech před Velkou válkou. Po jejím skončení se uvažovalo o nahrazení standardní pušky .30-03 Springfield 1903. Byl vyvíjen i nový náboj, jehož ráž byla stanovena v rozmezí 6,5 až 7 mm (.256 až .276). Na nové konstrukci pušky pracoval také John Douglas Pedersen. Výsledkem byla puška T1E3 v ráži .276 Pedersen (7 x 51). Bylo vyrobeno jen malé množství těchto zbraní pro vojskové zkoušky (obr. 1).

Zbraň se nabíjela shora rámečkem s 10 náboji. Po vystřílení byl rámeček vyhozen opět vrchem. Tento rámeček si Pedersen nechal patentovat ve druhé polovině 20. let. Tyto patenty byly také přihlášeny v Československu:

č. 35924 – Rámeček na náboje puškové, priorita v USA 9. 6. 1927, v ČSR přihlášen 25. 5. 1928 a patent byl udělen 15. 12. 1930

č. 40227 – Rámeček na nábojnice, priorita v USA 2. 8. 1929, v ČSR přihlášen 2. 6. 1930 a patent byl udělen 15. 2. 1932

č. 40228 – Rámeček na náboje, priorita v USA 13. 8. 1929, v ČSR přihlášen 2. 6. 1930 a patent byl udělen 15. 2. 1932

Rámeček je vylisovaný z plechu, kdy boční stěny působí jako pera k držení nábojů. Náboje se vkládají jednotlivě, kdy jedna řada je výš než druhá. Celý rámeček je uzpůsoben tak, že je jedno, jak se do zbraně vloží. V průběhu let Pedersen tento rámeček upravoval.

Na nové konstrukci se ve Springfieldské státní zbrojovce podílel také John C. Garand. První prototypy byly v ráži .276 Pedersen (také s deseti náboji v rámečku), ale vzhledem k již rozběhnuté výrobě nábojů .30-06 Springfield byla zbraň překomorována na tento náboj. Musela se tak snížit kapacita na 8 nábojů. Tím byl i rámeček upraven. Rámeček se jako u pušky Pedersona nabíjel do pušky shora a tak se i automaticky vyhazoval. Bez rámečku byla puška ale jednorannou zbraní. Rychlostí střelby převyšovala standardní pušku Wehrmachtu (Mauser 98) 2x až 2,5x. Přestože byla puška přijata do výzbroje již v roce 1932, k jednotkám se dostala až v roce 1936.

Obrázky

Obr. 1 – .276 puška Pedersen – obrázek pušky z knihy A. B. Žuka „Pušky a samopaly“ str. 109; výkres řezu části zbraně z čs. patentového spisu č.35924 z roku 1931

Obr. 2 – Rámeček Pedersen z čs. patentového spisu č. 40227 z roku 1932

Obr. 3– Rámeček s osmi náboji .30-06 Sprg. pro pušku M1 Garand (foto autor)

Obr. 4 – Rámeček na osm nábojů do pušky M1 Garand (foto autor)



Použitá literatura:

Žuk A. B.: Pušky a samopaly, NV Praha 1992

Čs. patentové spisy č. 35924, 40227, 40228

Internet:

http://cs.wikipedia.org/wiki/M1_Garand